Popis
Tání je nemilosrdná báseň o hledání v době, kdy mizí pevné tvary a hranice, poskládaná ze střepů ledu, která se na cestě krajinou i časem mění v báseň milostnou. Její proud umí očišťovat i hladit, osamělostí křičí jako bystřina a jako mohutná řeka rozpohybovaných obrazů a slov zpívá utěšující a láskyplnou ukolébavku.
pokračovat
Radek Štěpánek; květen 2019
skrýt
Reflexe
>>> Libor Staněk: Tolikrát shořím a tolikrát vstanu z popela: Nad environmentálním triptychem Radka Štěpánka, Tvar 09/2022
>>> Lubtich: komentář na databazeknih.cz, 10. 12. 2021
Ukázka z knížky
V bílé barvě smutku (fragment)
Všechno se topí v bílé a nikde žádná hloubka.
Ani stopa sem nevede, žádný náznak pochybnosti.
Svět strnul, těžký a mokrý v závějích,
zakulacený úplněk, čistý průstřel, střed.
Z nebe se snáší popel.
Všechno se topí v bílé a bílá
je barva smutku.
pokračovat
Prachové nánosy překrývají nerovnosti,
neviditelné zůstává neviditelným,
všechny rány se zacelily a zhojily.
Čistota jiskří a bodá do očí,
jsme nikde a všude, bez rozměru,
studené světlo stažené z kůže křeše
první oheň ve větvích borovic.
Bílá překrývá bílou neprostupným závojem:
už neplivu kolem sebe,
abych poznal, kde je mé místo.
Nevím, na kolik nádechů a výdechů zbývá čas,
slyším svět dobývat se za mnou skrz neproniknutelnou clonu,
ozvěna prvního slova je stále přítomná
a rozechvívá ticho.
skrýt
