Popis
V básnickém debutu Matěje Senfta V dálce křičelo město se odehrává mystická cesta hrdiny zasazená v kulisách běžného světa, do něhož pronikají výjevy ze starých mýtů i psychedelických tripů.
pokračovat
Hrdina sbírky odchází z města, kde se v noci budí „s řevem jehňat vedených na porážku“, za hlasem podivných stvoření – božstev lesa a halucinačních výjevů. A učí se znovu cítit. Ze své cesty se vrací proměněný, vchází do betonových kulis, kde nenachází nic než zmar a neštěstí („kráčím alejemi / mrtvých lesních včel“). Musí se rozhodnout: mizí, rozplývá se.
Město křičí, ale Senftův hrdina je vnímá pouze jako ozvěnu. Ve sbírce se mísí mytologie s psychedelií, bájná stvoření („volám Annunaki prosím je zaklínám“) s hmatatelnou realitou („na dvanáctkách v Albertu / až zajde slunce za obzor / snad ještě najdu chvíli / se nadechnout“) a hledání nejen citu, ale i pozemského domova. Dávnou posvátnou řeku nahrazuje Bečva a zlo světa se otiskuje do stránek novin.
Když tedy subjekt sbírky nazýváme hrdinou, nejsme úplně přesní: i on je pouhým smrtelníkem, kapkou ve vodě a nakonec sám svým vlastním stínem. Antihrdinou. (Marie Nedoryová, Aleš Kauer)
skrýt
Reflexe
>>> Vojtěch Kintera: Matěj Senft – V dálce křičelo město (kultura21.cz)
>>> Podcast alotrium: Rozhovor s Matějem Senftem a redakcí nakladatelství Adolescent
Ukázka z knížky
stezka vede k horám
– už zas se chvějí ozvěnou –
nozdrami vdechnu vítr
– je ho příliš –
a vydechnu život
– dokud mám ještě krev v žilách –
nehty naberu hlínu
– drolí se mi v prstech –.
pokračovat
tvoje stopy
už odvál vítr do skal
tak vezmu kámen
a vyryju jména
zemi mezi žebra
pak zvednu oči
a vidím jak hvězdy –
skrýt
