Popis
Je to svým způsobem paradox. Nakladatelství Adolescent, které má skrze své erbovní „a“ (či alef, respektive alfa) v sobě implementováno spíše bujarost mládí, vydává knihu o stárnoucích (přesněji: starých) bílých mužích. Potěšující na tom je, že autorem je muž na pomezí, mezi „a“ a „z“, mezi životem a smrtí, mezi vzrušením a lhostejností. Ukazuje nám, že pošetilost a touha po mládí (i svém ztraceném) přesahují nejen Goethovo století či století Thomase Manna, ale že zasahují i do našeho tisíciletí, jsou všudypřítomné a snad i věčné. Goethovu čokoládu v Mariánských Lázních, Mannovo pronásledování polského chlapce v Benátkách a Maňákovo hledání souvislostí bez ohledu na pohlaví objektu lásky jsou jedno a totéž.
pokračovat
skrýt
Reflexe
>>> Vratislav Maňák mezi nejlepšími knihami roku 2024 (iLiteratura)
>>> Radio Wave: Zamilováváme se do mladších lidí, nebo jen do mládí? Vratislav Maňák o knížce Goethe v Mariánských Lázních
>>> ČT24: Kniha Goethe v Mariánských Lázních je příběhem o lásce a stárnutí
Ukázka z knížky
Překvapení
Starý muž stojí nad kameny. Ještě nebylo ani šest, slunce sotva vyšlo, ale on už je vzhůru – dílem kvůli léčbě, dílem proto, že nemůže spát.
Letní ráno je po prohýřeném večeru plaché a přeje každému, kdo nestojí o publikum. Salon, kde se předešlého dne tancovalo a zvesela hrálo na křídlo, zůstává prázdný a jenom na stolku u okna (snad to bylo na stolku a snad u okna) leží sbírka nerostů.
Je tu serpentinit se zelenou kresbou, která připomíná kůži hada. Jsou tu temné krystaly lesklého smolince, popelavě matný čedič, červenými žilkami prorostlý augit… všechny vyskládané do úhledných řad.
Starý muž by bez zaváhání určil každý jeden kus (jejich sbírání věnuje každou volnou chvíli a přednášel o nich už mnohokrát), jenomže tentokrát zde nestojí kvůli minerálům. Zaujetí, které ho pohání, je jiné povahy.
V tichém sále dospávajícího paláce klade mezi kameny cosi drobného, co je měkčí než mastek a tmavší než siderit a co se ve zdejších kopcích nalézt nedá, takže musel zaúkolovat kurýra a vyslat ho i objednávkou do vedlejšího města.
Jsme v Mariánských Lázních, je rok 1822.
Mezi kameny leží čokoláda – a má to být překvapení.
Před dvěma sty lety se Johann Wolfgang von Goethe naposledy zamiloval
